Revision 829d11c90f5a81f99e82c700a89b8fddb0661513 (click the page title to view the current version)

02MECH/Gravitace/index

Gravitace

Vojtěch Svoboda

Cíle:

1. Poznáte zákony pohybu planet, které na počátku 17. století objevil J. Kepler.
2. Seznámíte se s Newtonovým zákonem gravitace a pojmem gravitační pole.
3. Naučíte se používat gravitační zákon i Keplerovy zákony k řešení mnoha
úloh, například o pohybu planet kolem slunce či pohybu družic kolem
Země.
4. Dozvíte se, jak vypadá tíhové pole Země a také jak se gravitace projevuje v na-
šem vesmíru.

Entreé

Geocentrismus vs. heliocentrismus

Kepplerovy zákony

Johannes Kepler

  • žil v letech 1571 – 1630
  • astronom, matematik, astrolog
  • několik let působil na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze, kde také zformuloval dva ze tří jeho zákonů
  • počeštěná forma jeho jména: Jan Kepler

1. Kepplerův zákon

Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách (přesněji trajektoriích), v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.

  • Popisuje trajektorie planet.
  • Planety se periodicky vzdalují a přibližují ke Slunci.
  • Roviny drah všech planet procházejí středem Slunce, jsou přibližně totožné. Slunce se nachází v ohnisku dráhy každé planety.
  • Planety obíhají kolem Slunce, takže geocentrický popis nebeské mechaniky již není vhodný.

Elipsa

Animace

2. Kepplerův zákon

Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké

  • Popisuje rychlosti planet (komet, planetek) obíhajících Slunce
  • Čím blíže je planeta u Slunce, tím se rychleji pohybuje.

3. Kepplerův zákon

Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin délek jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Pokud označíme \(T_1\) a \(T_2\) oběžné doby dvou planet a \(a_1\) a \(a_2\) délky jejich hlavních poloos, pak lze tento zákon vyjádřit ve tvaru:\[T_1^2/T_2^2=a_1^3/a_2^3\]

Tento zákon platí v tomto tvaru jen tehdy, jsou-li hmotnosti planet zanedbatelně malé ve srovnání s hmotností Slunce, což je u planet Sluneční soustavy splněno.

Newtonův gravitační zákon

  • Newton matematicky odvodil, že pohybuje-li se planeta po elipse podle tří Keplerových zákonů, musí na ni Slunce působit silou, jejíž velikost je nepřímo úměrná druhé mocnicně vzdálenosti \(r\) Slunce a planety
  • Odvodil obecný vztah pro gravitační sílu, který dnes nazýváme Newtonův gravitační zákon. Ten říká, že dva hmotné body o hmot- nostech \(m_1\), \(m_2\) ve vzdálenosti \(r\) se vzájemně přitahují gravitační silou o velikosti \[F_g = G \cdot (m_1\cdot m_2 / r^2)\] kde \(G=6,67\cdot10^{11} Nm^2kg^{-2}\). Hodnota gravitační konstanty určuje velikost gravitační síly pro dvě konkrétní částice v určité vzdálenosti..
  • Například dvě kilogramová závaží ve vzdálenosti jeden metr, vyjde nám, že na sebe budou působit gravitační silou o velikosti \(F_G =6,67\cdot10^{11} N\). To je tak malá síla, že ji ani nedokážeme změřit.

Kdybychom gravitaci „vypnuli“, Měsíc by podle zákona setrvačnosti pokračoval v rovnoměrném pohybu v daném směru a od Země by se odpoutal. Gravitační síla je v tomto případě dostředivou silou.

Zdroje

  • Přispěvatelé Wikipedie, „Keplerovy zákony,“ Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Link (získáno 31. 10. 2024).
  • Wikipedia contributors, “Kepler’s laws of planetary motion,” Wikipedia, The Free Encyclopedia, Link (accessed October 31, 2024).
  • Tomáš Nečas: Fyzika pro gymnázia - Mechanika. 2008.

Chicago style